Všem, kdo hledají svoji cestu životem...

Velmi humorné vyprávění o rozdílech myšlení mezi mužem a ženou .o))

Na první pohled se flirt jeví jako způsob mocenské hry. Stálému partnerovi ale signalizuje: ,,Můžu být i bez Tebe I pro druhé jsem žádoucí. Když se tedy nebudeš snažit, pravděpodobně Ti brzy uteču, jiní by mě okamžitě brali.´´ 

Ale opravdové. Co to ale vlastně je? Sedí proti mně roztomilá blondýnka. Je vážně milá a pěkná žena. Má ale nějaké gynekologické problémy a nejen to. Má o sobě velké pochybnosti, ač na to vůbec nevypadá. „Jsem nějaká divná“, začíná rozhovor. Překvapeně na ni hledím. „Všechno je špatně! Vážně!“, přesvědčuje mě. Tváří se tak přesvědčivě, že to vážně vypadá, že si to myslí…

Když člověka miluješ, doufáš a věříš, že nemůže jít k nikomu jinému. A když jde, jde. Co můžeš dělat? Můžeš toho člověka zabít, ale mrtvý člověk nebude k ničemu. Jestliže jde, není tu láska a nic se nedá dělat. Láska přináší toto porozumění. Takže když je tu žárlivost, uvědom si, že tu není láska. Hraješ hru a láska je jenom namalované slovo...

Láska je nejlepší způsob, jak docílit u druhého člověka změny. Když k někomu přistupujeme vyčítavě a kritizujeme ho za jeho činy, dotlačíme ho k tomu, aby se ve svém postoji utvrdil a našim argumentům uzavřel. Bude se cítit zavrhován a zavrhne proto také to, co mu budeme říkat.

Láska je to, s čím jsme se narodili. Strach je zase to, co jsme se naučili. Duchovní cesta je způsob, jak se zbavit nebo odnaučit strachu a jak vrátit lásku zpět do našich srdcí. Láska je základní životní pravdou. Je to naše nejvyšší realita a poslání na zemi. Smyslem života je uvědomovat si to a zakoušet v sobě lásku. Smysl není ve věcech...

Jsme to my sami, kdo si zvolil….. My sami se v životě rozhodujeme, co prožíváme…protože stojíme stranou... v ústraní života...

Přistupme blíž...blíž jeden k druhému a přestaňme se bát...

"Nechávám tě být sám sebou , myslet vlastní myšlenky, mít svůj vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se způsobem, který pokládáš za vhodný." 

Láska je shovívavá, dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, nepyšní, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží.

Láska je velmi vzácná. Potkat se s někým v jeho centru znamená projít skrz své vlastní revoluční já, protože když chcete někoho potkat v jeho centru, budete muset tomu druhému člověku dovolit, aby i on se dotkl vašeho centra. Budete se muset stát úplně zranitelní a otevření.

Nevěsta s ženichem se postaví před oltář a slovem ,,ano´´ potvrdí řadu slibů. ,,Ve všem dobrém i zlém´´. Může to znít jinak,ale je to slib. To je jádrem manželství – slib,  že zůstaneme celý život spolu. Řečeno jazykem Bible se dva lidé stanou jedním tělem. Byli jste spojeni slibem, který jste učinili.

Slib má právě v těžkých dobách, kdy se ona utápí v citových výlevech, když on má pivní mozol, kdy někdejší vášeň skomírá a uhasíná. Slibu se držíte i ve chvíli, kdy se Vám vůbec nechce.

Skutečný milostný vztah naplňuje naše duševní, emocionální i fyzické touhy a sny. Spojení s milovaným partnerem ve svazku, který je naplněn důvěrou, otevřeností, sdílením, pochopením, úctou a hlubokou pokorou, ale i úctou k sama sobě a prostorem pro svobodu obou milenců. Ke skutečné lásce je zapotřebí i citových, duševních a duchovních předpokladů.

Svoboda je nejvyšší vrchol, nejvyšší hodnota. Láska je svobodě nejblíže, svoboda se nachází o krok před láskou. Láska není se svobodou v rozporu, je odrazovým můstkem k ní. To vám objasní vědomí: lásku je nutno využít jako odrazový můstek ke svobodě. Jestliže druhého milujete, dáváte mu svobodu. A dáváte-li mu svobodu, udílí ji on vám.

Existuje zhruba pět základních řečí lásky, pět způsobů, jak lidé mluví a rozumí emocionální lásce. Dialektů ovšem může být bezpočet. Důležité je však umět promluvit jazykem vašeho partnera. 

   "Všichni máme vztahy. Máme vztah ke všemu a ke všem. stále. Máme vztah sami k sobě, k rodině, k okolí, k práci, jeden k druhému. Vše, co o sbě víme, chápeme v souvislostech vytvářených našimi vztahy.

Může se stát, že nám setkání s nějakým člověkem bude připadat nadmíru důvěrné, aniž by pro to rozum měl nějaký důvod.

A proto, milé ženy, mám pro vás zprávu životní důležitosti:

Nemusíte být dokonalé, aby vás měl někdo rád. Nemusíte na sebe přebírat starosti a úkoly druhých, aby vaše vztahy byly harmonické. Nemusíte být výkonné. Nemusíte vůbec nic, protože láska se nedá zasloužit, láska je bezpodmínečná. Pokud chcete lásku a harmonii, nečekejte, že vám ji dá někdo jiný. Existuje jeden jediný člověk na světě, který opravdu potřebuje vaši pozornost a péči - a tím jste vy samy.

Zeptal by se na jediné: jak hodně jste milovali?

Jak moc jste měli rádi lidi kolem sebe? Kolik lidských životů jste změnili k lepšímu? Kolikrát jste vnesli štěstí do srdcí svých bližních? Co cítili lidé ve vaší přítomnosti – radost, nebo smutek? Byli jste součástí problému, nebo součástí řešení?

 Velká láska může trvat celý život, ale přitom celý život nevyplní.

Doživotní spojení dvou lidí se nesmí stát vzájemnými okovy, jež se ani čas od času neuvolní. Je třeba, aby každý, místo aby žárlil na svobodu svého druha, byl šťasten, může-li mu k ní pomoci.  Romain Rolland

Jakmile se jednou setkáte se Stvořitelem ve své duši, budete si pamatovat jeho poselství, neboť je to poselství vašeho srdce.
Je to poselství, které přinášíte světu, kdykoli jste svým skutečným Já.
Je to poselství, které vám teď dávám, abyste si je znovu uvědomili a abyste je předávali všem lidem, které milujete:

Nezaměňujte však Lásku s tím, co je jejím pocitem. Protože velikost kormidelníka se pozná, když musí loď řídit za bezvětří až do míst, kde opět vane Vítr.

 Ve jménu lásky spolu nemluvíme, protože nám vadí, že od druhých nemůžeme dostat lásku takoví, jací jsme. Obviňujeme se navzájem, protože si myslíme, že když druhého usvědčíme ze špatnosti, tak my budeme lepší a budou nás mít rádi. Ve jménu lásky dokonce i vraždíme, protože si myslíme, že víme lépe než druzí, co je pro ně dobré, ale oni to nechápou. Samá voda, samá voda.

 Většina lidí dělá ve vztazích s druhými lidmi jednu chybu. Snaží se vybudovat nějaké stálé a bezpečné místo v neustále se měnícím proudu života.

Pomyslete na někoho, po jehož lásce toužíte. Chcete hrát v životě toho člověka nějakou roli, být pro něj jedineční, mít pro něho význam? 

Ikdyž to vypadá, že láska je jen k tomu, aby díky ní dva lidé sdíleli svůj život, její důležitou – pokud ne primární – funkcí je také umožnit vstup do hlubších prostor duše.

Předtím jste v životě nemeditovali nebo nerozjímali a najednou vás to táhne k přemýšlení.

 „Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji, třeba jsou její cesty tvrdé a srázné. A ovanou-li tě její perutě, oddej se jí, třeba se můžeš zranit o meč ukrytý v jejích křídlech. A promluví-li k tobě, uvěř v ní, třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako severák poplení zahradu.

 Přála bych každému, aby prožil skutečnou lásku. Je to láska bez podmínek.

Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“.

 Zapamatujte si, že jestliže váš partner nedokáže rozpoznat své emoce a podělit se o ně s vámi, není připraven mít intimní vztah.

A pokud s takovým partnerem přesto budete ve vztahu setrvávat, budete sdílení pocitů postrádat. Prostě žít s někým, kdo mi není schopen vyjádřit své niterní touhy a emoce, je formou sebemrskačství.