Všem, kdo hledají svoji cestu životem...

 "Všichni máme vztahy. Máme vztah ke všemu a ke všem. stále. Máme vztah sami k sobě, k rodině, k okolí, k práci, jeden k druhému. Vše, co o sbě víme, chápeme v souvislostech vytvářených našimi vztahy.

Rozhodli jsme se, že manželství bude výrazem nejušlechtilejší a nejvznešenější lásky, jakou lidé dovedou dát. Potom jsme vytvořili instituci manželství a manželskou zkušenost fungující tak, že výsledkem je pravý opak - ve skutečnosti jde o tu nejubožejší formu lidské lásky, která ovládá, svazuje, podporuje vlastnické touhy.. Manželství, které jsme vytvořili, nemá s láskou mnohdy nic společného. vytvořili jsme něco, co má poutat, jakousi ulitu, vězení.

Ale ve vztahu, vybudovaném na skutečné lásce je naprosto v pořádku, když ani jeden z partnerů nikdy neříká "ne". Ani Bůh nikdy neříká "ne", ikdyby si myslel, že to, o co žádáte, vás přivede do nesnází. Bůh ví, že nakonec se do žádných mimořádně velkých potíží dostet nemůžete, protože si nemůžete ublížit natolik, abste přestali existovat. Můžete se pouze vyvíjet. Láska je svou podstatou svoboda."

 "Většina lidí vstupuje do vztahů z nesprávných důvodů - protože od něj něco očekává. Po několika nevydřených vztazích jsem začínal chápat - nebo jsem si myslel, že chápu - co v nich lidé hledají. Věnoval jsem velké úsilí tomu, abch jim to poskytl - jako kdyby šlo o zboží, se kterým je možné obchodovat. Tak například, když jsem po řadě navydařených vztahů zjistil, co se na mně ostatním lidem nelíbí, snažil jsem se vylepšovat se. Např. šel jsem s partnerkou, o které jsem si myslel, že je to ta pravá pro mě, do divadla  na komedii - ona se styděla za to, že jsem se hurónsky smál. Tak jsem se začal ovládat, hlavně aby se mnou zůstala. Už jsem nebyl sám sebou, potlačoval jsem projev své radosti, abych se jí zavděčil. Jen proto, že jí je nepříjemné být středem pozornosti a uvádí jí to do rozpaků.

Zdá se mi, že jsem strávil většinu života přesvědčováním vás, lidí, abyste se mnou zůstali. "

"Budeme-li pojmu vztahy rozumět, úplně zěmníme své nazírání na vztahy s našimi nejbližšími. Najednou od nich nic nechceme - pouze toužíme vše jim dávat. Snažíme se dát všechno, co v nás je a nic za to nepožadujeme. Aby bylo jasno, neznamená to, že jim dovolíme, aby nás přestali respektovat, neznamená to, že dovolíme, abchom se stali oběťmi v vztahu, který považujeme za dysfunkční. ... Proto teď odejdu..."

"Jednoho dne budeme schopni se na sebe podívat a říci: Myslím, že čas, který jsme spolu prožili, končí.

Myslím, že bychom se měli mít i nadále rádi, aniž bychom se cítili nějak vázáni, i nadále bychom se měli vzájemně obdarovávat, ikdyž už to bude mimo tuto místnost, úplně z jiného místa.

Protože něco v Tvém chování se neshoduje s tím, jak bych já chtěl žít svůj život. To ale neznamená, že tě už nemám rád. - Jednoho dne budeme schopni tuto pravdu vyslovit, aniž bychom na druhém museli hledat něco špatného nebo z něho dělali hlavního viníka jen proto, abychom  obhájili svou pravdu...

Potom budeme schopni vytvořit láskyplné, trvalé vztahy, které nebudou záviset na žádných podmínkách nebo omezeních.

Z  knihy N.D.Walsh - O lidských vztazích