O Lásce a Svobodě
Chci se s vámi podělit o příběh, na který jsem narazila v knize Paula Coelha Jedenáct minut. Je krátký, ale je v něm obsaženo to největší tajemství lásky..
Byl jednou jeden ptáček. Měl dokonalá křídla a zářivé, barevné, překrásné peří. Byl to zkrátka tvor zrozený k tomu, aby svobodně a volně poletoval v oblacích k potěše každého, kdo ho uvidí.
Jednoho dne spatřila ptáčka jedna žena a zamilovala se do něj. Užasle pozorovala, jak létá, srdce jí přitom bušilo a oči zářily štěstím. Vybídla ho, aby létal s ní, oba pak v dokonalé harmonii poletovali mezi mraky. Obdivovala ho, zbožňovala a uctívala.
Jednou ji napadlo: co když zatouží poznat vzdálená pohoří? Dostala strach. Strach, že s jiným ptáčkem už nic podobného nepozná. Ale pocítila i závist, záviděla ptáčkovi, že umí létat...
Cítila se opuštěná...
Uvažovala: "Nastražím past. Až se ptáček objeví příště, už ho nepustím."
Ptáček ženu také miloval, přiletěl druhý den, uvízl v pasti a ocitl se v kleci.
Celé dny se na něho dívala. Tady byl, předmět její lásky, ukazovala ho přítelkyním a ty říkaly: "Teď máš úplně všechno." Jenže v ní se odehrávala zvláštní proměna: protože byl ptáček její a už ho nemusela dobývat, ztrácela o něho zájem. Ptáček nemohl létat a naplňovat smysl vlastního života, a tak scházel, ztrácel lesk a začínal být ošklivý - a žena si ho přestala všímat, jen ho krmila a uklízela mu klec.
Jednoho krásného dne ptáček zemřel. Byla hluboce nešťastna a nepřestávala na něho vzpomínat. Ale nepředstavovala si ho v kleci, nýbrž jako tenkrát, když ho viděla poprvé létat spokojeně v oblacích.
Kdyby se sama nad sebou zamyslela, uvědomila bys si, že ji na ptáčkovi přitahovala právě jeho svoboda, energie skrytá v jeho křídlech, ne jeho fyzická existence.
Její život ztratil bez ptáčka smysl a na dveře jí zaklepala smrt. "Proč jsi přišla?" zeptala se smrti.
"Abys s ním zase mohla létat v oblacích", odpověděla smrt. "Kdybys ho nechala odlétat a zase vracet, milovala a obdivovala bys ho ještě víc, ale abys ho teď mohla znovu vidět, potřebuješ mne."
