Láska, vztahy a velké zrcadlo
26. 12. 2011
Náš takzvaný život je z buddhistického pohledu prostě jen zkušenost a zkušenost je vztah. Jednoduše řečeno, neexistujeme nezávisle. Nemůžeme existovat odvisle od ostatních. Když si v krámku koupím jablko, mohu se cítit úplně nezávislý. Vejdu, vezmu si jablko, zaplatím svými penězi a jdu domu, abych ho jedl. Mohu se z něho ale těšit jen proto, že je spojené s mnoha lidmi a podmínkami: s majitelem obchodu, zásobovačem, dopravcem, farmářem atd., až k semeni a zemi. Pořád je zde mnoho spojení.
Ze všech vztahů, které v naší vzájemně závislé zkušenosti máme, je tím nejpřímějším, nejemotivnějším a nejnáchylnějším k vyvolání radosti a utrpení, intimní vztah s druhou osobou. Přikládáme mu v mysli zvláštní důležitost, ale pomáhá si pamatovat, že je to stejné jako s jablkem. Týká se to vzájemného propojení, závislosti.
Z buddhistického pohledu je vztah velikým zrcadlem, ve kterém se vidíme, odhalujeme se jím. Obraz ale může být zkreslený. Pamatuji si, když jsem se poprvé uviděl v zrcadlovém bludišti: „Ach, co se mi to stalo? Jsem celý natažený." Může být také ale velice jasný. Uvidíme se přímo, jací jsme. Dělá to ze vztahu nádhernou zkušenost.
Když jsme sami, je snadné se bavit mentální hrou, fantaziemi, hrami ega apod., a pokračovat v tom dál a dál a dál, bez problémů. Zkuste to ale se svým partnerem! Tady se objevuje zrcadlo. Zrcadlo odrazí a ukáže všechny nehezké hry ega. A je při tom zcela neutrální - jen odráží. Ničemu nestraní. Je zrcadlem vás obou.
V zrcadle objevujeme sami sebe - své tendence, slabosti a sílu. Objevujeme své dobré, ale i špatné stránky. Zrcadlo se tak stává velmi vzácným učitelem a cestou. Zrcadlo vztahu je pro nás velmi cenným učením, které odkrývá, kdo skutečně jsme a kde jsme na cestě a ve světě vůbec.
Je toho hodně a máme tendenci vidět v tomto zrcadle‑vztahu to, co vidět chceme. Problém takového přístupu ale je, že dva lidé v blízkém vztahu vidí dvě různé věci. Když chceme oba vidět něco jiného, tak to tak vidíme. Výsledkem je ztráta rovnováhy, užitečnosti, vzácnosti vztahu, zrcadla. Radši bychom si svůj vztah idealizovali a zrcadlu se vyhnuli. Raději bychom žili v budoucnosti, než v této okamžité chvíli. Když ale praktikujeme bytí v přítomnosti, stává se vztah cestou a zrcadlo učitelem.
Ve vztahu s druhým často nesprávně chápeme, jak jsme spojeni. Myslíme si, že jsme dva spojeni v jedno, nebo že jsme zcela nezávislí. Můj otec mě učil, že úzký vztah nebo manželství s druhou osobou, jsou jako dva spojené prsteny. Udělejte si každou rukou prsten a pak je spojte dohromady. Je mezi nimi společný prostor. To je vzájemná odpovědnost, radost a sdílení. Přitom ale musíme mít na paměti, že jsou zde také dvě strany. Není jen společný střed. Individuální prostor je také nezbytný, a když se pokusíme ty dva prsteny totálně překrýt, ztrácíme balanc.
Je zde společné pouto, ale také dvě rozdílné mysli. Musíme to respektovat a dovolit druhému nezávislost. Společný prostor respektuje individuální prostor. Nemůžeme druhého přemáhat, nebo z něj udělat nás. Nemá jen své potřeby, ale také své osobní karmické návyky, které nemůžete změnit. Změnu musí vyvolat samy, nelze ji vyvolat násilím. Buddhismus nás učí, že nemůžete někomu změnit karmu, dokonce ani Buddha ne. Řekl: „Jenom ti ukáži cestu a pak už je to na tobě."
Základním principem vztahu je sdílení. Sdílíme svoji moudrost, znalost, jsme zrcadlem, ale volba je na každém a musíme to respektovat. Musíme vědět, že ten druhý jedná, stejně jako my, podle návykových vzorců. Stejně, jako my se nemůžeme vnější silou změnit, je to i s nimi.
Problémy začnou, když ztrácíme rovnováhu vzájemného spojení a samostatnosti. Jakmile začneme opouštět učení o bez‑egovosti a staneme se sobečtí, egocentričtí, nebo dokonce egomaniaci, indikuje to ztrátu bdělé pozornosti.
Tady končí radost ze vztahu a začíná dukkha (utrpení). Obtížný vztah stimuluje cestu. Nelze čekat, že bude vždy dokonalý. To všechno vidíme v zrcadle vztahu. Vidíme v něm skutečný charakter vztahu, i to jak se začíná kymácet, jak ztrácíme nesobecký postoj a nakonec pocit lásky a péče.
Praxe bdělé pozornosti nám pomáhá vidět to v zrcadle lépe. Bdělost krotí mentální nevázanost, která vede ke ztrátě rovnováhy. Bdělost uzavírá mysl do ohrady. Jakmile se divoký kůň mysli trochu usadí, začneme ho cvičit zápřahem do potahu pozornosti. Pak můžeme cvičit koně, aby dělal všechno možné, včetně úsilí na cestě vztahu a měl radost a potěšení z lásky.
Dzogchen Ponlop Rinpoče
Dzogchen Poklop Rinpoče je současný mistr škol Nyingma a Kagyü tibetského buddhismu. Je prezidentem Nalandabodhi a autorem Mind Beyond Death.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
