Láska je to, s čím jsme se narodili. Strach je zase to, co jsme se naučili. Duchovní cesta je způsob, jak se zbavit nebo odnaučit strachu a jak vrátit lásku zpět do našich srdcí. Láska je základní životní pravdou. Je to naše nejvyšší realita a poslání na zemi. Smyslem života je uvědomovat si to a zakoušet v sobě lásku.
Smysl není ve věcech. Smysl je v nás samých. Pokud přiřazujeme hodnotu jiným věcem, než je láska – penězům, autům, domům, prestiži – pak milujeme věci, jež nám nemohou lásku oplácet. Hledáme smysl v nesmyslnosti. Peníze samy o sobě nic neznamenají. Ani materiální věci samy o sobě nic neznamenají. Tím neříkám, že jsou špatné. Jen jsou ničím.
Zaměstnání, domy, peníze a dokonce i sex přicházejí a odcházejí, ale láska je jako kouzelný pták. Jakmile odletí, nemáš vůbec žádnou šanci ovlivnit, kdy nebo zda se ještě vrátí. ,o)
Strach je náš sdílený nedostatek lásky, naše individuální i kolektivní peklo. Je to svět, který nás zdánlivě tlačí zevnitř i zvenčí a neustále podává falešné svědectví o nesmyslnosti lásky. Strach na sebe bere podobu vzteku, zneužívání, nemoci, závislosti, posedlosti, násilí a války.
Láska je v nás. Nemůže být zničena, může být jen skryta. Svět, který jsme znali jako děti, je stále pohřben v naší mysli.
Návrat k lásce je o prožívání lásky jako síly a nikoli jako slabosti, jako každodenní odpovědi na problémy, na které narážíme.
Bůh nám prostřednictvím vztahů nabízí dokonalou příležitost co nejvíc se naučit, ale zda se rozhodneme těchto příležitostí využít, závisí pouze na nás.
Posvátný vztah je takový, ve kterém oba lidé chápou vesmírnou hru, o niž tu běží: ,, Ahoj, mé slabosti vidí tvé slabosti, Chceš se mnou tančit a společně najít svou sílu? ´´
Pokud chybí tento vědomý kontext, toto posvátné prostředí pro problémy, které se vyskytnou, pak bude náš vztah s milovaným člověkem ovládat nevědomí a nakonec bolest. Pak, bez ohledu na to, jak bylo naše soužití romantické, jak skvělý byl sex a jak nádherné byly úsměvy, všechno pohltí ničivé plameny a my nebudeme proměněni. Budeme spáleni na troud.
Muž, který Vás právě teď nechce, pro Vás není tím pravým mužem.
Snaha přetvořit ho, aby se jím stal, vytváří ve vztahu negativní smyčku.
A jak se z ní dostat? Jedině tak, že se jí rozhodnete přetnout.
Oznamte mu, že vy připravena jste, ne tím, že mu budete nedůstojně vysvětlovat to, čemu evidentně nerozumí, nebo že se ho budete snažit znovu vzrušit a zaujmout. Dejte vesmíru najevo, že jste připravena na dospělejší vztah, ne však tak, že se budete zlobit na někoho, kdo se jako dospělý ještě nechová. Zlobit se na muže, že se ve věcech lásky chová jako chlapec, je stejně pošetilé jako zlobit se na šestileté dítě za to, že si neumí zavázat kravatu.
Vždycky je dobré uvědomit si, že naše těla dospívají sice brzy, ale naše srdce, mysli a duše mohou pokulhávat daleko za námi.
Z knihy Kouzelná láska - Marianne Williamson
