V Novém Zákoně říká Sv. Pavel o lásce (Korinťanům 13):
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech. Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal v almužnách všechno, co mám a ( pro druhého) do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, nepyšní, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar promlouvání z vnuknutí pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Vždyť kusé je všechno naše poznání, nedostatečné je naše promlouvání z vnuknutí. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je neúplné.
Když jsem byt dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, soudil jsem jako dítě. Když se však stal ze mne muž, všechno dětské jsem odložil. V tomto životě všechno vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale jednou to uvidíme tváří v tvář. Tady na zemi poznávám věci jenom nedokonale, ale jednou budu poznávat dokonale, podobně jako (Bůh) poznává mne. Zatím zůstávají tyto tři věci: Víra, Naděje a Láska. Ale největší z nich je Láska.
