Všem, kdo hledají svoji cestu životem...

Možná jsme to někdy slyšeli od našich milovaných a nebo jsme to někdy sami řekli, zatoužili to říci…

„Od člověka, se kterým se rozhodneme žít, vyžadujeme minimálně vše, co bychom měli vyžadovat od sebe, protože to většinou sami sobě nedáme, chceme to od partnera tím pádem téměř vždy více než sami od sebe… a hlavně to ve většině případů chceme vždy a hned.“

„Znám jednu kouzelnou mladou ženu, která už mnoho let, co ji znám, „nemůže“ najít partnera. „Neexistuje“ totiž takový, jakého by ona chtěla. Ten ON, dokonalý a vstřícný, podporující a milující, ten, který by dělal vše, jak si ona představuje, ale přitom byl sám sebou, ten dokonale naladěný a krásný,ten, který by všechno chápal a ještě se dobře staral o sebe, a tohle všechno pokud možno na věky věků…“ „Jenže problém je, že její postoje, které má v souvislosti se vztahy, nemohou nikdy dovolit, aby se s takovým člověkem setkala. Nejzávažnější postoj, který tomu dokonale brání, je ten, že si vlastně myslí, že takový člověk nemůže existovat.“ „A tady už začíná naše strastiplná pouť, že většinou nevěříme, že existuje člověk, který by nám mohl vyhovovat a se kterým bychom si mohli rozumět, a tak začneme slevovat.“

„Poté, co slevíme, začneme s převýchovou svého drahého či drahé a naše strastiplná pouť pokračuje… „

„Vzhledem k tomu, že máme nízko nastavené hodnoty, nezvolíme si (nebo nechceme) toho, kdo by nám opravdu vyhovoval, nevíme, kdo jsme, a začneme o to bojovat s druhým.“ „Spíše o to, kdo nejsme. Má to svoje výhody, neboť zvenku, pokud to nevíme zevnitř, přes odmítání toho, co nejsme, pomalu, ale jistě vyselektujeme to, co vlastně jsme..“

„Tohle všechno by se dalo pravděpodobně obejít jednoduchým postojem, který by zajistil, pokud bychom jej měli, že by vše šlo snáze.“ „Jde o to, že stejně jako všechno ostatní, co se vyskytuje v našem životě, či spíše to, co si do něho volíme, by nám mělo i partnerství sloužit a vyhovovat.“ „Prostě nám to musí k něčemu být, měli bychom z toho získávat něco dobrého pro sebe. Možná vám bude vadit to slovo, ale mělo by nám to přinést nějaké výhody. Nemyslím tím, že někoho budeme využívat, co ž samozřejmě vlastně ani nejde, neboť vše se děje se svolením a nějakou výhodou všech zúčastněných.“

„Ať je to, jak chce, každá vzniklá nerovnováha musí být zase vyrovnána. Ať již dobrovolně, či nedobrovolně.. Pokud svůj vlastní život, své zájmy a spojení se sebou samým nahradíte někým jiným, vaše oddělení se od sebe samých bude zvětšovat. Pokud spojení se sebou samým nemáte vůbec a budete ono naplnění chtít od někoho druhého, bude to fungovat jen tak dlouho, pokud vám vydrží vaše víra v to, že to od něho dostanete.“

„Pokud bude dále pokračovat vaše těsné spojení s partnerem, bez vašeho spojení se sebou, které se samozřejmě neobejde bez dostatečného času o samotě a se „svými věcmi“, nedorozumění poroste. Pokud dále zůstáváte ve stejné situaci a nic neuděláte pro sebe, vaše upřednostňování vztahu s druhým vede k závislosti na něm. Výsledek je boj, nepohoda, omezování a pocit ztráty svobody. „

„Chci zachránit vztah,“, říkají lidé, když mi telefonují a chtějí se poradit, jak zařídit, aby „to mezi námi“ fungovalo. Následuje výčet toho, co všechno jim partner,partnerka dělá či nedělá.. Někdy je to vážně síla, co jsme ochotni ve svých vztazích vytrpět.. „A proč chcete zachránit ten vztah?“ ptám se většinou. Je to k nevíře, ale dotyčný většinou odpovídá: „Miluji ho“, nebo ji, samozřejmě…“ “ Nemůžeme ale rozhodovat o království druhých! Nemůžeme u nich nic změnit. Máme moc jedině nad svým královstvím.“ „Vztahy nám musejí sloužit, pomáhat nám a činit nám radost. Pomáhají nám poznat sami sebe a dosahovat svých cílů! Svých cílů, slyšíte? Doplňujeme se, podporujeme se! Ale vždy to musí přinášet všem zúčastněným pocit uspokojení, a to dobrovolně!“

„Vztahy by nám měly náš život ulehčit a zpříjemnit. Pomáhat nám růst. Nevyměňte sebe za vztah. Vztah je tady pro vás. Ptejte se sami sebe, co vlastně od druhého doopravdy chcete. Nevzdávejte se svých zájmů a už vůbec ne sami sebe. Nežijeme pro vztah, jsme tady každý sám za sebe….“

„Spolupracujte! Nejlépe posloužíte druhým takoví, jací doopravdy jste.“

„Jste svoje všechno!“

( Zdeňka Jordánová, kniha-Spratek)