Všem, kdo hledají svoji cestu životem...

Jestliže děti žijí obklopeny tolerancí - naučí se být trpělivé...
podporou- naučí se mít důvěru
chválou - naučí se oceňovat

Velmi malé děti se nebojí vyjádřit to, co cítí. Jsou tak pomilováníhodné, že se jim dostává lásky, přímo se v ní koupou.

Vůbec se nebojí milovat. Tato je popis normální lidské bytosti. Jako děti se nebojíme budoucnosti ani se nestydíme za minulost.

Kdybyste si především udržovali svůj vlastní soulad, mohli byste být jako děti. I vy byste pak mohli být v kontaktu s druhými bez potřeby či nutkání odmítat nežádoucí prvky jejich povahy. Měli byste přirozený sklon vidět ve druhých jen to nejlepší a v sobě také (přesně tak, jak to vnímá a dělá vaše vnitřní bytost).  

Pozoroval jsi někdy děti na kolotoči?Naslouchal kapkám deště pleskajícím o zem?

Naslouchejte svým dětem, třebaže jsou malé, protože na jejich tvářích ještě můžete číst stopy úsměvu, který jim dali andělé.

 Až se naučí, že hodnota života se měří ne léty strávenými hromaděním majetku, ale okamžiky rozdávání sebe sama - dělením se o moudrost, vzbuzováním naděje, osušováním slz a přibližováním se srdcím jiných lidí...

Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku. 

Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.

 Jestliže děti žijí obklopeny přijetím, naučí se mít rády samy sebe.

 Jestliže děti žijí vítány, naučí se nacházet ve světě lásku.

 Jestliže děti žijí obklopeny uznáním, naučí se mít cíl.