Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaký vliv mají dospělí na děti?

30. 12. 2011

 Nic nemá na dítě lepší vliv než chvála.   Richard Brinsley Sheridan

      Mnoho dospělých si myslí, že kdyby byly děti ponechány samy bez výchovy, sešly by z cesty. A proto se mezi ně míchají, hledají důkazy toho, co je podle nich nevhodné chování, a snaží se děti usměrňovat tak, aby se vyhnuly tomu, co je nežádoucí. Avšak děti, které jsou upozorňované na „špatné" chování nebo které vidí, jak je nějaký dospělý odsuzuje, cítí silný nesoulad, protože je to odvádí od jejich milující, souhlasné vnitřní bytosti.

      Když někdo očekává nebo vyžaduje, abyste vy přizpůsobili své chování tomu, co se líbí jemu, odrazuje vás od toho, abyste se řídili svým vlastním pocitovým navigačním systémem. Nikdy jste neměli v úmyslu řídit se názory druhých, ale pouze vlastním vnitřním souladem či nesouladem.

       Děti si  osvojují vibrační vzory dospělých a jednají spolu na základě těchto vzorů. Každý člověk bez ohledu na věk, se chce cítit dobře, protože vaše nefyzická součást, vaše vnitřní bytost, se cítí dobře. Vždy, když se necítíte dobře, je něco ve výrazném nesouladu. Děti se umí vrátit do stavu souladu a udržet si ho snadněji než dospělí, protože zatím strávily méně času pěstováním myšlenek bránících harmonii.

  Jaké by byly vztahy mezi dětmi bez dospělých

      Tyto děti by se vzájemně pozorovaly a poznávaly pomocí fyzických smyslů. Viděly by, že jsou mezi nimi rozdíly v osobnostech, názorech a záměrech. Děti, které nebyly vedeny k tomu, aby odháněly nežádoucí věci, jednoduše spontánně jdou k tomu, co chtějí. Děti s podobnými touhami nebo zájmy k sobě inklinují a jejich vzájemný kontakt je pro ně uspokojivý a smysluplný. Děti, které jsou příliš rozdílné, o sebe jednoduše nejeví zájem a výsledkem je harmonické prostředí.

      Kdybyste si především udržovali svůj vlastní soulad, mohli byste být jako děti. I vy byste pak mohli být v kontaktu s druhými bez potřeby či nutkání odmítat nežádoucí prvky jejich povahy. Měli byste přirozený sklon vidět ve druhých jen to nejlepší a v sobě také (přesně tak, jak to vnímá a dělá vaše vnitřní bytost). A pak byste dovolili zákonu přitažlivosti, aby vás dával dohromady jen s tím, co je pro vás žádoucí.

 Jaká je přirozená úloha matky a otce?

      Prvořadou úlohou jak otce, tak matky, je umožnit nefyzické energii dítěte, která vychází ze Zdroje, dostat se do rámce fyzické životní zkušenosti.

      Vliv rodičů není zase až tak významný, jak je o tom  společnost přesvědčena. V tom nejlepším případě poskytují rodiče dítěti stabilní podporu v raném stadiu přizpůsobování se novému prostředí a novému tělu. V tom nejhorším případě brání dítěti rozhodovat se a nedávají mu možnost svobody. Rodiče mají často negativní očekávání ohledně budoucího života, a proto je i jejich vliv na dítě negativní.

 Jaký by měl být dokonalý rodič

     To nejlepší, co může rodič pro své dítě udělat, je pochopit, že dítě, přestože je zatím maličké a neschopné se samo o sebe postarat, je ve skutečnosti mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí s nadšením, vlastními cíli a schopnostmi. To nejlepší, co může člověk pro dítě udělat, je hledat důkazy jeho skvělých schopností a všímat si na něm jen toho pozitivního. To nejdůležitější, co může rodič dát dítěti, je vést ho k tomu, aby používalo svůj vlastní navigační systém.

      Když se nějaké dítě rozhodne narodit do této časoprostorové reality, nejde mu o to, aby se narodilo dokonalým rodičům, u nichž bude jako v bavlnce. Když jste už jednou tady a zažíváte nesoulad, který se tak často projevuje v mezilidských vztazích, běžně obviňujete druhé z toho, jak se cítíte nebo jaký máte život. Jenže vaše nefyzická část velmi dobře ví, že jiní lidé na vás nemusí mít žádný negativní vliv.

      Většina rodičů chce pro své děti to nejlepší, jenže vaše názory na to, co je nejlepší, se různí. Nejvíce nepříjemností jak rodičům, tak dětem způsobuje nepochopení toho, že dítě má svou vlastní vnitřní moudrost a své vlastní cíle. Pokud rodič vidí svět plný nebezpečných, nepříjemných, děsivých věcí a má potřebu chránit se před nimi, není v souladu se svou vlastní moudrostí a silou. V  takovém případě pak učí své dítě, aby se cítilo také ohroženo a stále si dávalo pozor.

  Velmi mnoho lidí obviňuje své rodiče za své neúspěchy nebo nešťastný život, protože je rodiče učili, že na ně mají spoléhat. Jenže ani ten nejlepší rodič nemůže dítěti nahradit vedení a podporu, jaké má ono samo ve svém vlastním nitru.

       Avšak rodič, který ví, jaký význam má jeho vlastní pocitový navigační systém, který se snaží být v souladu se svou vlastní širší perspektivou a jehož prvořadým cílem je být v souladu s tím, kdo skutečně je, takový rodič pak vede i své dítě k tomu, aby se řídilo samo.

      Takže nejlepší, co může kdokoli udělat pro své dítě, je přestat se snažit ovládat jeho chování a myšlení a začít ho podporovat v tom, aby si uvědomovalo svůj vibrační depozitář, svůj tvořivý potenciál a pocitový navigační systém. A to může rodič své dítě naučit jen tak, že to bude plně chápat sám u sebe.

      Přístup většiny rodičů - vnímání světa, hodnocení a posuzování, dělení věcí na dobré a špatné, správné a nesprávné, snaha naučit dítě bojovat s nežádoucím je pravý opak toho, co jste měli v úmyslu ještě před tím, než jste přišli do tohoto života.

      Radostný a hodnotný rodičovský přístup by měl být takovýto: „Chápu, že mé dítě je mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí stejně jako já tvořit úžasné prožitky. Mé dítě bude mít užitek z poznávání různých kontrastů, aby si tak mohlo vybrat, čemu dává přednost. Vždy, když moje dítě zažije něco, co mu pomůže jasněji si uvědomit, co nechce, současně odvysílá vibrační žádost o něco lepšího (opačnou od toho, co odmítá) a tato žádost zůstane v jeho vibrační realitě, v jeho tvořivém víru. Pokud bude věnovat pozornost svému pocitovému navigačnímu systému a usilovat o co nejpříjemnější myšlenky, dostane se mé dítě do souladu s tím, čím se mezitím stalo, a naplno si uvědomí, kdo je. A přitom bude pociťovat uspokojeni z toho, že je tvůrcem své vlastní skutečnosti. A já jako jeho rodič ho v tom budu plně podporovat."

 

6ae6fed756_52240825_o2.jpg

 

 

 Jaký je vztah mezi vnitřními bytostmi rodičů a dětí?

      Každý, kdo přijde do fyzického světa, je prodloužením energie Zdroje a v tom smyslu je vlastně každý spojený s každým. A všechny vztahy jsou věčné. Jakmile se jednou naváže nějaký vztah, nikdy nepřestane existovat. Z nefyzické sféry vycházíte v jakýchsi shlucích energie, které by se daly nazvat například „rodiny vědomí", a s členy své fyzické rodiny máte rozhodně společné dlouhé vibrační nefyzické kořeny.

      Obecně lze říci, že jste v žádném případě neměli v úmyslu být na sobě závislí během spolutvoření s jinými lidmi. Věděli jste, že rozmanitost mezilidských vztahů vám umožní zrod mnoha skvělých tvořivých nápadů, na něž jste se velmi těšili. Dítě i jeho rodiče ještě předtím, než se narodí, tuší, jaký bude jejich budoucí kontakt a jeho význam.

     Na základě vztahů v této fyzické časoprostorové skutečnosti vysíláte důrazné žádosti a jste sobě navzájem dynamickými katalyzátory v růstu a vývoji. Když se snažíte udržet si soulad s rozšířenou verzí sebe samých, dostanete se do souladu i s rozšířenou verzí svých rodičů - a uspokojení, které vyplývá z takového souladu, je velmi hluboké. Toho všeho lze dosáhnout  tak, že se na druhých budete snažit vidět jen to pozitivní a všude budete hledat co nejvíce toho, co můžete ocenit a být za to vděční.

 Mají členové rodiny před narozením nějaké specifické společné záměry?

      Své rodiče pokládáte za skvělou bránu do tohoto fyzického života a za toho, kdo vám poskytne zázemí, dokud se nepostavíte na vlastní nohy. Vaším hlavním záměrem je narodit se do fyzického těla a pohroužit se do kontrastů, které vám umožní posunout myšlenky a život za hranici všeho dosud známého. Očekáváte, že vám vztahy s rodiči i se všemi ostatními lidmi poskytnou skvělou příležitost zažít různé odlišnosti, a tedy pro žádosti a růst.

Co se mohou rodiče naučit od dětí?

      Jakmile se ve vás zrodí určitá otázka, ve vaší vibrační skutečnosti se okamžitě zrodí i odpověď. Když se zabýváte určitým problémem, ve vaší vibrační skutečnost se už také formuje odpovídající řešení. Takže je přirozené, že v rámci vašich vztahů - rodiče/děti, učitel/žák, jeden/ druhý - narážíte na otázky a problémy, které vedou k odpovědím a řešením. Učení (nebo růst, tomu výrazu dáváme přednost) je tedy výsledkem všech společně tvořených zážitků a zkušeností.

      Rostete stále, a proto je nejlepší udržovat se svým růstem krok. Čím lépe se cítíte, tím více držíte krok s tím, jak rostete, a tím více si uvědomujete svůj růst. Dokud nejste ve svém víru, nemůžete si být tohoto procesu učení vědomi. Každý zážitek, každá zkušenost vám přináší nová poznání, ať už si to uvědomujete nebo ne.

 Proč sourozenci reagují odlišně, a přitom jsou pod stejným vlivem?

      To, čemu říkáte štěstí nebo úspěch, se nedá udržet bez vědomé snahy o soulad se svou širší, nefyzickou bytostí. Občas může být rodič nebo nějaký učitel silně ovlivňující veličinou. Každý má vrozenou touhu cítit se dobře a jeho přirozený pud ho vede k hledání souladu. Kdyby byly děti ponechané svým přirozeným instinktům, rychleji by se dostaly do souladu. Jenže rodiče, kteří to s nimi myslí dobře a jsou plni obav, často přirozené instinkty dětí potlačují, a odnaučí je tak používat jejich vlastní navigační systém.

      Je to přesně naopak, než se domnívá většina rodičů - čím méně se rodiče obávají o blaho svých dětí, tím lépe se jejich děti budou mít, protože dítě se mnohem dříve dostane do svého vlastního souladu, pokud na něj nepůsobí negativní myšlenky a obavy.

      Prvorozené dítě je často ve větší míře zahrnované negativními myšlenkami, obavami a přehnanou péčí rodičů (kteří to sice myslí dobře, ale přehánějí to) než další děti v téže rodině.

      Jak se děti nebo lidé obecně cítí, ovlivňuje množství faktorů, ale jen jeden faktor je potřeba brát v úvahu: Je myšlenka, kterou má člověk v dané chvíli, v souladu s myšlenkou Zdroje v jeho nitru? To je jediný vliv, kterému byste měli podléhat. Všechny ostatní jsou druhořadé.

Předurčují zděděné vlastnosti naši budoucnost?

      Vůbec nic na vás nemusí mít negativní vliv. Ale pokud si dovolujete mít aktivní myšlenky zabraňující vám získat to, co skutečně chcete, pak toto má na vás negativní vliv. Jakmile si uvědomíte nesoulad vyvolaný negativní myšlenkou, můžete začít tyto myšlenky plné odporu, tyto kořeny všech chorob a negativních prožitků, postupně měnit, dokud se jich úplně nezbavíte.

Budou děti doma pomáhat i bez disciplíny?

      Pokud rodič touží po tom, aby měl doma pořádek, a představuje si, že mu v tom budou děti v harmonii pomáhat, pak v sobě takový rodič nemá žádný vibrační rozpor, protože jeho touhy a očekávání se vibračně shodují. Za takových podmínek bude své děti inspirovat k dobrovolné spolupráci. Doporučujeme tedy spíš takovouto inspiraci než motivaci.

      Motivace funguje přibližně takto: rodič si všimne, že je potřeba udělat mnoho věcí, a zaměří se na děti, které mu nepomáhají. To, co vidí, se neshoduje s tím, po čem touží, takže v jeho nitru dochází k vibračnímu nesouladu, což vnímá jako negativní pocit. Je zklamaný a naštvaný a určí dětem trest, pokud mu nepomohou. Dítě je tedy motivováno k činu, protože se chce vyhnout negativním následkům. V takovém stavu je však odpojené od Zdroje, a proto nesoustředěné a nepozorné, neudělá svou práci pořádně, ale s odporem, a tak to jde stále dokola.

      Pokud bychom chtěli někoho inspirovat k pozitivnímu chování, začali bychom u sebe a dali si do pořádku své vlastní vibrace. Sladili bychom se s energií svého Zdroje tak, že bychom si představili výsledek, o jaký nám jde, a zahrnuli do této představy zúčastněné osoby. A žádnému nyní nežádoucímu chování bychom nedovolili, aby přitahovalo naši pozornost.

      Nedovolte dětem, které s vámi nespolupracují, aby odvedly vaši pozornost od vize ochotných a šťastných dětí, jež je uložená ve vašem vibračním depozitáři. Pokud si dokážete udržet v mysli obraz spolupráce a nevěnujete pozornost jejich nečinnosti, neboť to vás jen oslabuje, děti nakonec pocítí sílu vašeho vlivu, který pramení ze spojení se Zdrojem. Uvidíte, že vaše děti budou velmi vynalézavé a tvořivé ve snaze být užitečné, a přestanou brblat nad každou maličkostí, již by jinak udělaly jen proto, že byste jim pohrozili negativními následky.

Musí být harmonie v rodině na úkor osobní svobody?

      Jakákoli skupina lidí může žít, pracovat nebo se bavit harmonickým způsobem za předpokladu, že každý ze zúčastněných je především v souladu s tím, kdo skutečně je. Ten, kdo je stále ve svém vibračním víru, bude nacházet harmonii ve vztahu k druhým i tehdy, když oni nebudou pociťovat harmonii ve vztahu k němu.

      Vše, po čem lidé touží, ať je to něco hmotného, nebo se jedná o určitý stav, situaci či vztah má jeden jediný důvod: člověk je přesvědčen, že když to získá, bude se cítit lépe. Přestaňte se zabývat tím, co dělají druzí a raději hledejte myšlenky, slova a činy, z nichž máte dobrý pocit. Naučte se být v souladu se vším pěkným a uvidíte, jakou harmonii vám přinese péče o vaše vibrace.

         Když se zbavíte odporu a negativních pocitů, dostanete se do souladu se vším, co se nachází ve vašem víru, a to je šťastná, harmonická rodina.

Který člen rodiny by měl mít hlavní slovo?

      Většina lidí by řekla, že hlavní slovo má ten, kdo je největší nebo nejsilnější. Ve skutečnosti však nejde o ovládání chování nebo názorů členů vaší rodiny, ale o ovládání schopnosti vidět je takové, jací chcete, aby byli.

      Ten, kdo je v souladu se Zdrojem, je silnější než milion těch, co v souladu nejsou. Lidi spontánně přitahuje ten, kdo je vyrovnaný, šťastný a má jasnou mysl. A když si nedopřejete čas na to, abyste se dostali do souladu se silou, jasností a poznáním Zdroje, nemůžete nikoho vést.

      Pokud v rodině není nikdo takový, pak se většinou vedení ujímá ten největší, nejagresivnější nebo nejhlasitější.  Ve skupině, kde nikdo není v souladu se Zdrojem, se nedá hovořit o skutečném vůdcovství.

 Rodiče a dětí - harmonie a traumata

      Efektivní řízení, rodičovství nebo mentorství je možné jen pod vedením takových lidí, kteří se stále nacházejí ve svém tvořivém víru.

      Děti se učí trucovat a vzdorovat od dospělých, již jsou v nesouladu a odpojení od Zdroje.

      Děti se učí být vyrovnané a mít ve věcech jasno od dospělých, kteří jsou v souladu se Zdrojem.

 Esther a Jerry Hicks- Klíč ke všem vztahům

 

599b5db0b3_67540374_o2.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 208872
Měsíc: 2492
Den: 38