Mnoho rodin tráví čas svého života s televizními postavami, které pouští do svého života...
V tichu a samotě poznáváme sami sebe. Ne že bychom jindy sebe nepoznávali, poznávám se podle našich reakcí téměř soustavně, ale v tichu? Nemůžeme se do nikoho navážet, o nic se starat, nic upřednostňovat. Nikdo vám nedává žádnou náplň práce, jste tam jen vy sami.
Mnoho rodin tráví čas svého života s televizními postavami, které pouští do svého života. Sdílí tak domov s různými násilníky či vrahy, s politiky, kteří získávají všech svými nekonečnými diskusemi, či sebevrahy a stovkami jiných lidí, kteří by se normální cestou, myslím tím setkáváním, do jejich života nikdy nedostali.
V mnozích vztazích se spolu vlastně ani nebaví, přijdou z práce, pustí si televii a pak ji zase vypnou. Nebo u ní případně usnou, protože je to vlastně ani nezajímá. Na mluvení není čas, všichni jsou unaveni a je čas si jít lehnout. A tak plyne den za dnem. Prázdno mezi partnery roste a roste a za nějaký čas již není vůbec o čem mluvit.
Nebavíme-li se se svým partnerem, nebavíme se vlastně ani sami se sebou. Pokud nám nevadí, že nekomunikujeme v partnerství, pak nekomunikujeme ani sami se sebou, ale to už nám většinou vadí. A to i v případě, že si to neuvědomujeme. Neboť náš život je prázdný.
Na to, abychom se zaslechli, potřebujeme ticho. Ty největší poklady vašeho života se rodí z ticha. Z tichého setkání se sebou, se svoji vnitřní silou, se svou nekonečnou rádkyní, se svojí vlastní cestou, rodí se v chrámu duše. Nebraňte se tomuto setkání. Užívejte si ho. Jinak odejde síla z vašeho života, ztratíte spojení…narodí se strach a závislost. V tichu leží vaše království.
Zdeňka Jordánová - Láska