Co se nám na sobě nelíbí, ukrýváme, a pak to projektujeme do okolního světa. V ostatních lidech vidíme, co si do nich projektujeme - to, čím podle svého názoru jsme my sami. Pokud vidíme v druhých něco pozitivního, ale nevěříme, že by se nás to také mohlo týkat, měli bychom si uvědomit, že právě tento dar potlačujeme, ať už z pocitu viny nebo ze strachu, že nás to zavalí. Je možné, že od sebe tento dar odstrkujeme, jenomže on v nás pořád zůstává jakožto skrytý potenciál. Kdyby v nás nepřebýval, nemohli bychom s ním rezonovat prostřednictvím druhé osoby.
A stejně platí, že negativní věci, jež vidíme v lidech, jsou ve skutečnosti ty, o nichž jsme přesvědčeni, že se vztahují k nám. Víme to, poněvadž když je sami sobě odpustíme, zdá se, že u ostatních nás už nezneklidňují. Ve druhých vidíme právě to, co si myslíme o sobě. Pokud nezměníme svůj úsudek o partnerovi, uvázneme na tom, co v něm rozpoznáváme. A jestliže na tom uvázneme, propadneme sebeobětování. Když jsme ochotni odpustit partnerovi a změnit vlastní úsudek, onen pozitivní dar vypluje znovu na povrch.
* * *
Dnes vyjádři uznání člověku, jenž tě inspiruje nějakým svým darem. Poděkuj mu, že ti poskytuje představu o tomto daru, takže víš, že takový dar je možný nejen ve tvém světě, ale rovněž v tobě samotném. Potom vyjádři uznání někomu, koho odsuzuješ. Oceň ho za to, že ti ukazuje, co si vlastně myslíš sám o sobě. Měj na paměti, že čím větší bude riziko, tím intenzivnější průlom můžeš prožít. Uznání tě posune dál, až za hranici veškerých odsudků, a umožní, aby se váš vztah začal znovu rozvíjet.
* * *
- z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano