Přestaň posuzovat, začni milovat
Jednou z největších překážek, bránících nám být věrný vlastnímu vyššímu já a milovat ostatní, je naše tendence posuzovat a hledat v nich chyby. Dá se říci, že jsme touto činností přímo posedlí.
Naše mysl, přesněji řečeno její méně osvícená část, si libuje ve vytváření názorů o těch, s nimiž přicházíme do styku, na základě jejich oblečení, vnějšího vzhledu, chování, atd.
Máme však možnost dát přednost daleko lepšímu způsobu, jak reagovat.
Vědomi si skutečnosti, že jsme přišli na zem, abychom se naučili milovat, bychom se měli snažit tohoto zažitého způsobu chování zbavit a zvolit podstatně lepší a prospěšnější přístup – každého pokládat za našeho bratra či sestru.
Všichni z nás čelí potížím. Všichni máme daleko více společného, než si uvědomujeme.
Hovořte o druhých jen v dobrém
Nejsme-li schopni o nich povědět něco dobrého, měli bychom raději mlčet.
Je to jednoduché. Kdykoliv jsou naše myšlenky týkající se ostatních kladné, cítíme se dobře a naopak. Pokaždé, když o nich smýšlíme v dobrém, nás k nim automaticky poutá přátelství, zatímco v opačném případě nás odděluje bariéra našich kritických stanovisek.
Soudíme-li jiné, nemůžeme milovat
Jiné buď soudíme anebo je milujeme. Kdykoliv k nim vyšleme lásku, okamžitě se stává také zdrojem našeho štěstí a naopak.
Láska a laskavé postoje léčí. Nesou s sebou pocit vnitřního klidu a bezpečí. Kritické soudy mají opačný účinek. Láska nám umožňuje druhé spatřit v novém světle, více v nich vidět jejich dobré vlastnosti a méně nežádoucí. Pouze láska je schopna přemoci sílu našeho ega a pro něj typické činnosti, kterou je posuzování druhých, a umožnit nám, abychom se namísto hledání jejich chyb zaměřili na naše vlastní.
Je dobré hodnotit věci, je však špatné posuzovat.
Tak jak sejete, tak sklízíte.
Hledání chyb je daleko jednodušší, než se snažit jim projevovat lásku. To, co je třeba není kritika,ale láska, tolerance a odpuštění, pouze ty jsou schopny naše vztahy učinit takovými, jakými si je přejeme mít.
Máme dvě možnosti:
Můžeme jiné lidi přijmout se vším všudy, tedy takovými, jací jsou, s jejich nedostatky a špatnými návyky anebo
se s nimi rozejít, neboť jediným člověkem, jehož můžeme změnit, jsme my sami. Učiníme-li tak, staneme-li se laskavějšími, méně sobeckými a tolerantnějšími, náš vztah se nezbytně zlepší.
Každý může nalézt chybu. Moudrý člověk však hledá spíše to, co druhého povzbudí.
Edgar Cayce – Léčivá síla lásky