Nekritizuj, snaž se druhé povzbuzovat
Nesnažili bychom se posílit vlastní důležitost a sebeúctu na úkor ostatních jejich kritizováním. Místo toho, abychom se zabývali jejich nedostatky, bychom se měli slovy pokoušet povzbudit a dát jim naší lásku odpouštění. Uvědomovali bychom si, jak říká bible – tak jak se chováme k těm nejmenším, se chováme k Němu.
Připomínali bychom si, že po smrti budeme posuzování především podle toho, jak jsme milovali a jak jsme se chovali k ostatním.Náš nový postoj založený na nezištnosti a schopnosti soucítit s ostatními by utužil a posílil naše vzájemné vztahy. Pocity mající původ v sobectví obavy, strach, osamělost – bychom nevnímali tak často a s takovou intenzitou.
Buď v jednání s ostatními laskavý. Přinese Ti to spokojenost, klid, štěstí, a to prostřednictvím zákona: tak jak se chováš k druhým, se oni budou chovat k tobě, neboť se řídíš učením: Tak jak by sis přál, aby se k tobě chovali ostatní, tak se chovej k nim.
Jaký je moudrý člověk?
- Především je laskavý a chyby druhých v něm nevzbuzují potřebu kritizovat
- Ostatní pokládá za své bratry a sestry
- Tento svět pro něj není místem, kde je nutné bojovat, abychom přežili, ale místem, kde vládnou láska a bratrství
- Utrpení druhých v něm vzbuzují soucit a potřebu ho odstranit
- Nezávidí, naopak raduje se z úspěchu druhých
- Jeho krédem a programem je rozdávat radost a lásku
- Soucítí s těmi, kteří na své duchovní cestě zabloudili, neboť ví, že stejně jako on si přejí být šťastnými. Jejich jedinou chybou je jejich neschopnost rozlišit mezi tím, co nás činí skutečně šťastnými a co nikoliv
Chceme-li náš život změnit k lepšímu a postavit tak základy lepší budoucnosti, musíme si především uvědomovat, jak se chováme k ostatním. Chováme se k nim tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám?
To, co Ritchie viděl, byly pouze krátkodobé zájmy, jejich středem byl on sám a jeho vlastní úspěch. Uvědomil si a slyšel otázku, zda miloval ostatní tak, jak by si přál být milován.
Odpověděl: že mu nikdo neřekl, že tento druh lásky je tak důležitý, vlastně samotným smyslem života.
V reakci na tuto hlubokou zkušenost radikálně změnil svůj život. Jeho předchozí chování nebylo nijak mimořádné, spíše naopak. Jsem na tom lépe, než Ritchie? Jsou naše postoje k životu skutečně lepší, než jeho?
Ritchieho osobní zážitek se může pro každého z nás stát výzvou, abychom své cíle a přání přehodnotili.
Jak se budeme cítit, až tento hmotný svět opustíme a zpětně spatříme svůj život? Budeme trpět stejnými výčitkami jako Ritchie?
Závisí to přirozeně na našem chování, na vnímání našeho pobytu na Zemi, pokládáme-li ho za příležitost dělat něco pro druhé či ho spíše pojímáme jako šanci obohatit pouze sebe sama.
Léčivá síla lásky - Edgar Cayce