Modlitba a meditace
Někteří lidé o modlitbě či meditaci nepřemýšlejí. Uspokojuje je, když se nechají unášet proudem. Doufají, že někde a nějak jim okolnosti budou nakloněny, takže jim přinesou nejvyšší dobro. Jiní lidé zase hledají lepší cestu, hledají světlo, které obnovuje naději a umožňuje jim lépe porozumět jejich současnému osudu a ospravedlňuje směr života,kterým se ubírají.
Modlitba je spojené úsilí našich hmotných tělesných vědomí, mířících k dosažení souladu s Vědomím Stvořitele. To znamená naladění našich vědomých myslí na spirituální síly, které se projevují v materiálním světě. Může to být společná zkušenost mnoha osob, scházejících se ve shodě a s jednou myslí. Pro některé je modlitba výlevem vlastní osobnosti, jímž se vystavují ostatním na odiv. Pro jiné znamená vstup do vnitřního já za účelem vylití ega, aby vnitřní bytí mohlo být naplněno Duchem Otce. Tyto dva odlišné přístupy jsou doloženy v Kristově příběhu:
Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám modlil:
,,Bože, děkuji Ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám´´
Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozvednout, bil se do prsou a říkal:
,,Bože, slituj se nade mnou hříšným´´
Lukáš 18:10-14
Meditace je zbavování sebe sama všeho, co Tvořivé síle brání v proudění přirozenými kanály v našich hmotných tělech a v jejím následném rozlévání se skrze citlivá duchovní centra. Meditace nás mentálně i fyzicky posiluje, je-li řádně prováděna.
Meditace je modlitba proudící z vnitřního já.
V modlitbě mluvíme k Bohu, při meditaci Bůh mluví k nám.
Při modlitbě žádáme o očistu. Než se ponoříme do opravdové meditace, musíme být čistí, tělesně i duševně, abychom byli na setkání s Pánem připraveni. Modlitba i meditace se vzájemně doplňují.
Edgar Cayce – Hledání Boha