Anthony de Mello - úryvky z jeho knih
26. 12. 2011
Ženě, která si stýskala na svůj osud, Mistr pravil: "Ty sama přece vytváříš svůj osud.
„Jistě ale nemohu za to, že jsem se narodila jako žena?"
"Narodit se jako žena není osud. To je danost. Osud je to, jak své ženství přijímáš a co z něho děláš."
(Anthony de Mello, SAJ: Minutová moudrost, Cesta, Brno 1994, 48)
______
Představte si, že sedíte v koncertním sále a nasloucháte kouzelné hudbě, když tu si najednou vzpomenete, že jste zapomněli zamknout auto. Máte o to auto strach, nemůžete však odejít ze sálu a nemůžete se již ani těšit z hudby A to je dokonalý obrázek života, jak ho žije většina lidí.
(Anthony do Mello: Cesta k lásce, Cesta, Brno 1996, 53)
Stará legenda vypráví, že když Bůh tvořil svět, přišli za Ním čtyři andělé. První se zeptal: "Jak to děláš?" Druhý: "Proč to děláš?" Třetí: "Mohu Ti nějak pomoci?" a ten čtvrtý "Kolik by tak mohl stát?"
První byl vědec, druhý iluzí, třetí altruista a ten čtvrtý obchodník s nemovitostmi.
Pátý anděl se díval v úžasu a jen ze samé radosti tleskal. Byl to mystik.
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 17)
______
Za starých časů se v Japonsku běžně používaly papírové lampiony Papír ochraňoval rozžatou svíčku a pohromadě držel pomocí bambusových tyček.
Jistý slepec byl na návštěvě u přítele, a protože už byl večer, nabídli mu, aby si vzal na zpáteční cestu lampion.
Zasmál se tomu. "Den i noc jsou pro mne stejné. Co bych s ním dělal?"
Jeho přítel odvětil: "Pravda, nepotřebuješ lampion, abys viděl na cestu. Ale možná by se mohl hodit k tomu, aby v té tmě někdo nevrazil do tebe."
A tak se slepec vydal na cestu s lampionem. Brzy však do něho kdosi tak narazil tak, že málem spadl.
"Ty surovče, křičel slepý, "nevidíš lampion?
Bratře," ozval se neznámý, "tvůj lampion je vyhaslý "
Kráčíš mnohem bezpečněji ve své vlastni temnotě než ve světle někoho jiného.
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 66)
______
Když si vrabec staví na stromě hnízdo, nezabere víc než jedinou větev.Když jelen hasí svou žízeň u řeky, vypije jen to, co mu útroby dovolí.
My věci hromadíme,protože jsme uvnitř prázdní.
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 86)
______
Černý klouček pozoroval prodavače nafukovacích balónků na vesnickém trhu.Ten člověk musel být dobrý obchodník, protože nechal ulétnout červený balónek, který stoupal vysoko vzhůru a lákal tak zástup možných mladých zákazníků.
Pak vypustil modrý balónek, následoval ho žlutý a bílý. Všechny stoupaly vysoko, vysoko, až zmizely z dohledu. Malý černoušek se dlouho díval na černý a pak se zeptal: "Pane, kdybyste vypustil černý, letěl by tak vysoko jako ty ostatní?"
Prodavač se na chlapce chápavě usmál. Uškubl nit s černým balónkem, a když ten začal stoupat vzhůru, naklonil se k chlapci: „To není barvou, chlapče; to, co je uvnitř, mu dává stoupat výš."
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 123)
______
Situaci, ve které se my lidé nacházíme, velmi dobře vystihuje nebohý opilec, jež stojí na vnější straně parku, buší pěstmi do plotu a křičí: Pusťte mě ven!"
Jsou to jen tvoje iluze, které ti bráni vidět, že jsi - a vždycky jsi byl - svobodný.
(Anthony de Mello: Modlitba žáby 2, Cesta, Brno 1996, 240)
Byl jsem neurotický už celá léta. Míval jsem úzkosti a býval jsem sklíčený a taky sobecky. Každý mi říkal, abych se změnil.
Měl jsem na ně vztek, a zároveň jsem s nimi souhlasil a chtěl jsem se změnit, ale nešlo to, ať jsem se snažil sebevíc.
Nejvíce mě mrzelo to, že i můj nejlepší přítel na mě naléhal, abych se změnil. Cítil jsem se bezmocný, jako bych byl v nějaké pasti.
Pak mi jednoho dne řekl: „Neměň se. Mám tě rád právě takového, jaký jsi.“
Ta slova byla pro mé uši rajskou hudbou: „Neměň se. Neměň se. Neměň se….Mám tě rád takového, jaký jsi.“
Uvolnil jsem se. Obživl jsem. A najednou jsem se změnil. Teď vím, že jsem se nemohl doopravdy změnit, dokud jsem nenašel někoho, kdo mě má rád, ať už jsem se změnil, či ne.
Takhle mě tedy miluješ, Bože?
O cestě – Anthony de Mello
______
OSUD
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
